Milí návštěvníci chalupy Bukovka,

věřím, že jste si u dveří naší chalupy všimli obrazu velkého, chlupatého tvora. Nebojte se ho, je to náš dobrý přítel a ochránce. Jmenuje se ČerČen. Chcete slyšet jeho příběh?

Kdysi dávno, v době, kdy svět ještě zahalovala tajemství, žil ČerČen jako obyčejný člověk. Byl statečný a měl dobré srdce. Jeho vesnička, kde bydlel, ležela pod Bukovou horou a šuměl zde pramen čisté vody, který byl pro vesničany darem.

Jednoho dne ale přišla zima tak krutá, že zamrzly i věci, které nikdy předtím nezamrzly – dokonce i jejich vzácný pramen vody. Lidem docházely zásoby, neměli co pít a co jíst. ČerČen se rozhodl, že se vydá k prameni a zkusí ho zachránit.

Obul si teplé boty, zabalil se do kožešiny a vydal se na cestu. Sám šel hustým sněhem, který mu sahal až po kolena, a ledový vítr mu šlehal tvář. Byla to cesta dlouhá a namáhavá. Když dorazil k prameni, byl tak unavený, že si sedl pod strom a zavřel oči.

Najednou, když se probudil, stal se zázrak! ČerČen byl pokryt hustou, teplou srstí, a měl tolik síly, jako nikdy předtím. Pramen vody začal znovu proudit a ČerČen běžel zpátky do vesnice, aby přinesl lidem vodu. Ale když dorazil, vesnice byla prázdná – lidé zmizeli.

ČerČen dlouho bloudil lesy a hledal své přátele, ale nenašel nikoho, kdo by ho poznal. Lidem, které potkal, připadalo, že je strašidlo, a utíkali před ním. Byl smutný, ale rozhodl se, že bude chránit pramen vody, aby lidé vždy měli co pít.

Jednoho dne se ale ČerČen zranil – padl do pasti, kterou nastražili lovci. Byla to velká bolest a ČerČen omdlel. Když se probudil, ležel v teplé posteli, jeho noha byla obvázaná a vedle něho stála miska s polévkou. U jeho lůžka stál laskavý pán se zlatými vlasy. Usmál se na ČerČena a přívětivě mu pomohl.

ČerČen pochopil, že ne všichni lidé se ho bojí. Od té doby hlídá nejen pramen vody, ale i ty, kteří do kraje příjdou s dobrými úmysly. Pokud tedy potkáte ČerČena, nebojte se ho. Usmějte se na něj a on vás bude chránit.